Izajáš – kapitola 6

1 (V roce, kdy zemřel král Uzijáš,) jsem viděl Panovníka sedícího na trůnu vysokém a vyvýšeném a lem jeho roucha naplňoval chrám.

[tj. asi 740 př. Kr.]
h.: V roce smrti krále Uziáše
h.: sukně (v h. vždy pl.) … naplňovaly
jde o výraznou změnu tématu – od nejhorších hříchů a odplaty se přesouváme k monumentálnímu vidění
Panovník: je ten, kdo panuje, tedy vládne. Buď tam sedí Hospodin nebo Ježíš. Obojí je možné.¹ ²
sedí na trůnu: tyto atributy se dnes již používají málo. Premiér ani prezident na trůnu nesedávají. Nicméně trůn je speciální křeslo určené pouze pro vladaře, pro panovníka. Je to symbol, ale i místo moci.
vladaři sedí: nestojí ani neleží. Stát mají ostatní
trůn je vysoký³ a vyvýšený. Tedy oddělený od okolí, od ostatních přítomných. Na jiné úrovni. Každý v místnosti tu oddělenost, vyvýšenost vidí a musí ji respektovat. Zde jsme ale v prostředí, kde s respektováním Panovníka nikdo problém nemá, není třeba respekt vynucovat. Přestože Boží velikost je podložena reálnou mocí, zde pravděpodobně jsou pouze ti, kdo zde být chtějí (Před Bohem budou jednou shromážděni všichni, kdo „chtějí“, kdo se nechali pozvat).
je možné, že jde o místo „obvyklého“ shromažďování nebeských bytosti. Možná zde se odehrávala setkání, o kterých čteme v knize Jób⁴?
lem jeho roucha naplňoval chrám: Izajáš popisuje, co vidí. Co ho zaujme, to napíše. Tohle ho zaujmout muselo. Když jenom okraj nějakého pláště vyplní prostor chrámu, je to zvláštní, téměř nepředstavitelné. Musí jít o o nějaký obrovský trůn a postava Panovníka je nepředstavitelně veliká
o jakém chrámu to vlastně mluvíme? Kam se to Izajáš dostal? Jde o nějakou megabudovu v nebesích, kde se nachází ten megatrůn? Nějako místo uctívání a setkávání pro nebeské bytosti?
mohlo by to být tak, že ten lem „přetéká“ z nebes na zem a naplňuje chrám v Jeruzalémě? (Tam není napsáno, že ten trůn se nachází v nějakém chrámě, to člověka jen automaticky napadne). Tedy: Panovník sedí v nebi na trůnu a nějaká část jeho bytosti, jeho roucha, nějaký odlesk jeho slávy přetéká na zem a naplňuje jeruzalémský chrám. Jeho přítomnost přetéká z nebe na zemi⁵. Jen „promile z promile“ jeho osobnosti proniká do chrámu – a už to stačí na to, aby v chrámu byla výrazná Boží přítomnost (vyvstává otázka, jak tohle mohl Izajáš vidět)
pokud to takhle „funguje“, můžeme očekávat odlesk Boží slávy a Jeho přítomnosti i v našich sborech. Ve všech církvích, na všech místech, kde se scházejí „dva neb tři v Jeho jménu“.
kdy se to setkání odehrává? Jde o setkání, které probíhá v Izajášově současnosti, pouze v „jiné dimenzi“

2 Nad ním stáli serafové, každý měl po šesti křídlech: Dvěma si zakrývali tvář, dvěma si zakrývali nohy a dvěma létali,

pozn: stát ve významu sloužit / stát k službě
tj. planoucí / spalující; výraz všude jinde v StS použitý pro ohnivé jedovaté hady;
Izajáš pokračuje v popisu scény: byli tam serafové. „Angelologie“ nauka o andělech je poměrně složitá a málo podložená (v Bibli zase tolik informací o andělech nemáme). Třeba o serafech se nikde jinde v Bibli než v Iz nepíše⁶,⁷
stáli nad Ním, tedy nad panovníkem. Vzhledem k tomu, že nestáli, ale létali, je asi oprávněná poznámka ČSP, že stát zde znamená „stát ke službě“. Byli ve službě na svých místech
možná jako bodyguardi obklopující významného pozemského vládce? Ale Bůh bodyguardy nepotřebuje
možná jako ohlašovatelé Boží přítomnosti? Ti, kdo volají: Nejvyšší je přítomen!, ohlašují jeho přítomnost? Ale přítomnost Panovníka byla sama natolik impresivní, že nebylo třeba ji ohlašovat
jejich služba spočívala v tom, co se dočteme dále, tedy v ohlašování Boží svatosti
k tomu měli uzpůsobená těla. Nebo svoje těla k tomu „kreativně“ používali ⁸
šest křídel, tedy tři páry – to je dost nepředstavitelné. Pokud vím, žádný živočich nemá tři páry.

3a jeden na druhého volal: Svatý,a svatý, svatý je Hospodin zástupů; celá země je plná jeho slávy! a Joz 24:19; 1S 2:2; 1S 6:20; Zj 4:8

4A čepyt6 prahu se otřásaly od hlasu toho, který volal, a dům byl plný kouře.t7 t6 n.: sloupy (kolem nichž se otáčí křídla dveří) t7 n.: se stále plnil kouřem

5I řekl jsem: Bědaa mi, jsem zničen, protože jsem člověk nečistých rtůt8 a bydlím uprostřed lidu nečistých rtů,b a mé oči viděly Krále, Hospodina zástupů! t8 tzn. mluvím bezbožně (srv. ::Sf 3:9) a Iz 3:9srv; 1S 4:7n; Jr 4:13 b Iz 9:16

6Vtom ke mně přilétl jeden z těch serafů a v ruce měl žhavý uhel, který vzal kleštěmi z oltáře.

7Dotkl se mých ústa a řekl: Hle, tento uhel se dotkl tvých rtů; tvá vina je odvrácena a tvůj hřích je usmířen. a Jr 1:9!srv

8Potom jsem uslyšel hlas Panovníka, jak říká: Koho pošlu a kdo nám půjde? Řekl jsem: Zde jsem,a pošli mne! a 1S 3:4

9I řekl: Jdi a řekni tomuto lidu: Stále poslouchejte ale nebudete rozumět, stále hleďte ale nebudete znát.

10Učiň srdce tohoto lidu tučným a jeho uši zacpit9 a jeho oči zalep, aby očima neviděl a ušima neslyšel a jeho srdce nerozumělo, neobrátil se a já ho neuzdravil.a t9 h.: zatěž a Mt 13:14n; J 12:40; Sk 28:26n; 2Te 2:11

11Nato jsem řekl: Až dokdy, Panovníku? A on odpověděl: Až dokud města nezpustnou a nebudou bez obyvatel a domy bez lidí a země nebude zpustošena — zcela opuštěná.

12Hospodin vzdálí lidi daleko — veliká opuštěnostt10 bude uprostřed této země. t10 h.: opuštěnost

13A ještě v ní zbude desetina, ale znovut11 přijde vniveč; jako terebint a jako dub, ze kterých po pokácení zůstanet12 jen pahýl. Tent13 pahýl je svaté símě. t11 n.: navrátí / odvrátí se a …; Dt 30:3p t12 h.: je v nich t13 h.: její (tj. té desetiny? / té země?)

ovlivnila mě kniha Kdo obědval s Abrahamem od Ashera Intratera. Je to mesiánský Žid, teolog a pastor. V knize dovozuje, že na mnoha místech SZ, pravděpodobně vystupuje Ježíš (setkává se s Mojžíšem na Sinaji, s Abrahamem ve stanu,aj.). Nevzpomínám si, jestli zmiňoval i toto místo, ale nevylučoval bych to ↩︎
podle J 12,41 by na trůnu mohl sedět Ježíš: To řekl Izaiáš, protože spatřil jeho slávu a mluvil o něm. ↩︎
jak uvidíme dále, možná byl mimořádně velký, možná v řádech desítek či stovek metrů ↩︎
někdy si mám tendenci představovat rozhovor Satana s Bohem z knihy Jób jako běžný rozhovor dvou „partnerů“. Pravděpodobněji se ale odehrával v podobných podmínkách, jako čteme zde: Bůh na obrovském trůnu, Satan krčící se u jeho paty. ↩︎
stan setkávání a pak chrám v Jeruzalémě byly jakousi setkávací komorou, kde se nebe vlamuje, protrhuje na Zemi. Pokud to řekneme trochu „dänikanovsky“ (Erich Von Däniken: Vzpomínky na budoucnost) vytvořili Izraelci podle návodu místo, které bylo díky řadě opatření dostatečně sterilní (od hříchu), aby bylo schopné „hostit“ nebeského návštěvníka (tedy Boha) ↩︎
jak tedy Iz věděl, co za anděly to je? Že jsou to andělé, to asi pochopil, ale na jejich označení nebo jméno se musel zeptat? ↩︎
podle wiki: Seraf (hebrejsky שָׂרָף saraf, plurál שְׂרָפִים serafim) je jeden z řádů nebeských bytostí. V křesťanství jeden z řádů andělů tzv. kůrů. Ve středověké teologii, vycházející především z díla mystika 6. století, Pseudo-Dionýsia Areopagity, tvoří serafové neboli serafíni v hierarchii andělů nejvyšší andělský kůr patřící do první trojice andělských kůrů. Chápou se jako ochránci Božího trůnu, kteří podle Iz 6,3 neustále zpívají Bohu chvalozpěvy. : „Svatý, svatý, svatý Pán, Bůh zástupů! Nebe i země jsou plny tvé slávy.“ Tento zpěv se nazývá též hebrejsky Kádóš či řecky trisagion. Podle křesťanské teologie jsou serafové bytosti z čistého světla, jejichž světlo a žár jsou tak prudké, že by smrtelné bytosti v mžiku sežehlo. Spolu s cherubíny a trůny jsou tyto andělské bytosti nejblíže samotného Boha, tedy v Sedmém nebi přímo u božího trůnu. Jejich název je spojen se slovem, které evokuje hoření či žhavost – proto jsou i oni spojováni s ohněm, který symbolicky znázorňuje jak očistu, tak lásku. Bývají znázorňováni se šesti zářivými křídly (dvěma si zakrývají tvář, dvěma nohy a posledním párem se pohybují). Jejich základním posláním je vstřebávat a odrážet božské světlo dalším andělským kůrům. Jde i čirou fikci. Být to tak může i nemusí ↩︎
naše ruce také mohou být nástrojem uctívání Boha, pomoci bližním nebo také nástrojem ubližování. ↩︎

Vít Šmajstrla

Vit.Smajstrla@bormed.cz