Pokora, pokořování

„pokor“: celkový počet nalezených veršů: 35 (Ž (11); Př (6); Iz (3); 1P (2); Sk (1); Jk (1); Ko (1); Ef (1); 2K (1); Nu (1); L (1); Mt (1); 2S (1); Sf (1); Mi (1); Am (1); Za (1);)

„pokoř“: celkový počet nalezených veršů: 94 (Ž (16); 2Pa (14); Lv (6); Iz (6); Dt (5); Sd (5); Da (4); Gn (4); 1Kr (4); 1Pa (3); Nu (3); 2S (2); Ezd (2); Jb (2); 2K (2); 2Kr (2); Mt (1); Jk (1); Ko (1); Fp (1); L (1); Pl (1); Sf (1); Na (1); Jr (1); 1S (1); Př (1); Ex (1); Neh (1); 1P (1);)

Gn 15:13: A Hospodin Abramovi řekl: S jistotou věz, že tvé potomstvo bude cizincem v zemi, která nebude jejich, a budou tam otročit a budou pokořováni čtyři sta let.

takže účelem pobytu v Egyptě nebyla pouhá „inkubace“¹, ale také pokořování
to otrocké postavení, do kterého se během poměrně krátké doby dostali, jim neumožňovalo jakékoliv pozdvihování se. Byli v podřadném postavení – když žiješ tolik generací jako občan „druhé kategorie“, tvoje mentální nastavení se tomu přizpůsobí
může takové postavení být užitečné? Na jedné straně se svou „otrockou mentalitou“ po vysvobození bojovali, byla jim na překážku – i když pak už byli svobodní, nebyli schopní jako svobodní jednat
na druhé straně tě „občanství druhé kategorie“ a pohrdání okolí do pokory vynuceně vede. A pokora je (skoro?) vždycky užitečná. Pokorou nemůžeš (skoro?) nikdy nic pokazit.
to nastoluje otázku, jestli může být pokora přehnaná? Asi ano – ale existuje i nezdravá pokora – ta je ale spíše nedostatkem sebedůvěry, zdravého sebevědomí, „zamindrákovaností“, sebepodceňováním se. Být zdravě pokorný může být i sebevědomý člověk – to je ideální stav, k tomu směřujeme
asi ve všech národech či zemích existují vyšší a nižší „kasty“, podobně jako třeba v Indii. Jeden národ nebo skupina se vždy vyvyšuje nad druhý. A vždycky jsou s tím problémy (je to důsledek lidského pádu a zkaženosti)²

Gn 16:6: Abram Sáraji odpověděl: Vždyť tvá otrokyně je ve tvé moci, nalož s ní, jak uznáš za správné. Sáraj ji pak pokořovala tak, že od ní Hagar utekla.

tohle není to pokořování, které nás primárně zajímá. Tohle je šikana. Nebylo to správné, že se tak Sára chovala a nebylo správné, že to Abrahám dovolil, resp. jí to přímo doporučoval
(na druhé straně předtím Hagar šikanovala Sáru – ta byla zoufalá ze své neplodnosti a Hagar jí své úspěšné těhotenství dávala pěkně „sežrat“. Šlo o naprosto „zasekanou“ neřešitelnou situaci. Ale tak to ve světě chodí – vždycky chce někdo vládnout a mít moc nad druhými. Že se takové věci odehrávaly v rodině patriarchy, je smutné, ale je to realita
mohla si z toho pokořování od Sáry vzít Hagar něco dobrého? Mohlo to být oním Božím pokořováním sloužícím ke zlepšení charakteru, o kterém mluvíme a ještě budeme mluvit? U druhých se to těžko hodnotí. Kdyby se to týkalo mě, řekl bych že by to užitečné být mohlo (Třeba by mi, když bych šikanu zakoušel na vlastní kůži, došlo, že jsem se předtím sám choval jako arogantní idiot). V zásadě asi lze z každého pokořování něco získat, když se k tomu postavíme správně
přinejmenším třeba mohlo Hagar dojít, že sklízí, co zasela; že jednání má důsledky, že se stala pro soužití nesnesitelnou, atd.
a je třeba si přiznat, že ne všechny rozkoly v rodině mají ideální řešení končící ve všeobecné harmonii: někdy opravdu neexistuje jiná cesta než se od někoho oddělit. Např. tchýně může být vůči snaše tak nesnesitelná, že pokud chce manžel manželství uchovat, nezbývá mu, než se s rodinou odstěhovat stovky kilometrů daleko, atd.

Gn 16:9: Hospodinův anděl jí řekl: Navrať se ke své paní a pokoř se pod její ruku.

je to dobrá rada? Když se pokoříš, málokdy tím něco zkazíš. U Hospodina to platí absolutně. U lidí někdy, ale ne vždy, Naše srdce jsou někdy tak tvrdá, že ani pokoření nás „nezlomí“
ale tohle byla konkrétní rada do konkrétní situace. Anděl (spíše Bůh, protože andělé zřejmě nic nedělají z vlastní iniciativy) asi věděl nebo tušil , že Sára zas tak zlá není, aby na Hagařinu pokoru odpověděla zlem
zvláště, když je člověk v právu nebo se cítí být v právu (což je skoro vždycky), je pokořit se velmi těžké. Je to jedna z nejtěžších věcí vůbec

Gn 31:50: Jestliže budeš mé dcery pokořovat nebo si vezmeš ženy mimo mé dcery, byť by nikdo nebyl s námi, pohleď, Bůh je svědkem mezi mnou a tebou!

tohle je jiná situace. Mluví Lában o svých dcerách. Varuje Jákoba, že když se nebude k jeho dcerám/svým manželkám slušně chovat, ujme se jejich pře Hospodin
pokořování manželky, např. tím, že si vezmeš druhou, je špatné. Bůh se takových zastává , a to nejen v takovýchto případech, kdy to otec ženy duchovně „řeší

Ex 10:3: Mojžíš a Áron přišli k faraonovi a řekli mu: Toto praví Hospodin, Bůh Hebrejů: Jak dlouho budeš odmítat se přede mnou pokořit? Propusť můj lid, ať mi slouží.

je zde přesně vyjádřeno, o co v jejich při šlo: Hospodin prokazoval svou dominanci a bylo na faraonovi, aby ji uznal. Faraon se musel pokořit³ a uznat to. Je to tak snadné, a přitom tam extrémně obtížné. Okolnosti naprosto jasně ukazovaly, že Hospodin „má navrch“, že je silnější. Ale takovéto pokoření není o logickém uvažování
analogicky to je s pokořením se před Ježíšem. Vyžadovalo a vyžaduje velkou pokoru uznat, že Ježíš je Bohem.
opakem pokory je pýcha a ta je „prahříchem“, hříchem všech hříchů
a tak je to do dneška a vždycky bude: lidé vždycky budou mít problém se pokořovat před sebu navzájem i před Bohem.

Lv 16:29: A toto bude pro vás věčné ustanovení: sedmého měsíce, desátého dne toho měsíce budete pokořovat své duše a nebudete konat žádnou práci — ani domorodec ani příchozí, který pobývá uprostřed vás. Lv 16:31: Je to pro vás nejsvětější sobota a budete pokořovat své duše; to je věčné ustanovení. Lv 23:27: Desátého dne toho sedmého měsíce bude den smíření. Budete mít svaté shromáždění; budete pokořovat své duše a přinesete Hospodinu ohnivé oběti. Lv 23:29: Neboť kdokoliv by se nepokořil právě toho dne, bude vyhlazen ze svého lidu. Lv 23:32: Je to pro vás nejsvětější sobota; budete pokořovat své duše. Večer devátého dne toho měsíce, od večera až do večera budete zachovávat svoji sobotu.

v rámci svátku troubení každý rok bude „sobota sobot“, ještě svatější, než obvyklé soboty
nepracovat je o sobotách normální, ale zde je zdůrazněn ještě aspekt pokořování
je člověk pokořován už jen tím, že nepracuje, nebo se máš pokořovat ještě nějak dále? A pokud ano, jak?
jasné je, že na svém pokořování můžeš „pracovat“, snažit se o něj. Není to neovlivnitelný postoj, nějaká nálada či něco podobného
jak je správné se starozákonně a novozákonně pokořovat? Těžko říct. Co třeba myslet na svou smrtelnost a všelijakou omezenost? Na svou odkázanost na Stvořitele? Na své nedostatky a deficity? Na to, jak jsme „marní?“.
po „SZ⁴ způsobu“ lze pokořování vyjádřit postojem těla: nešňořit se, nechlubit se, nevytahovat se. Po NZ způsobu: Co třeba myslet na svou smrtelnost a všelijakou naši křehkost, omezenost? Na svou odkázanost na Stvořitele? Na své nedostatky a deficity? Na to, jak jsme „marní?“.
naše duše, naše já nebo ego má totiž permanentní tendenci se povyšovat, zvedat hlavu. K potřebám duše patří cítit se důležitě. Ale my jsme zodpovědní, abychom to svému egu nedovolili
zde je to zdůrazněno, že jde o velmi vážnou věc: kdo to v ten svátek nedělá, je vyhlazen, tedy zabit.
abys někoho mohl odsoudit a popravit za takovýto přestupek, potřebuješ přesná kritéria. Nemůže to být vágní: Zdá se mi, že dneska nosíš hlavu nějak nahoru, tak tě ukamenujeme.
co by tedy člověk musel udělat, aby byl souzen za nepokořování se⁵? Jít v ten svátek do práce? Nějak flagrantně se vychloubat? Nejít do synagogy?
ještě je tam zdůrazněno, že jde o časově neomezený příkaz⁶

Lv 26:41: (také já jsem se stavěl vůči nim nepřátelsky a přivedl jsem je do země jejich nepřátel), tehdy se jejich neobřezané srdce pokoří a tehdy vynahradí své provinění,

když jsi vyhnanec, tedy musíš žít v cizí zemi, je to hodně náročné. Hodně tě to „tlačí k zemi“. I když začínáš jako pyšný „frajer“, pobyt v exilu tě z toho může vyléčit
obecně asi platí, že dostatečně silný tlak nakonec pokoření vypůsobí. Ne u všech, ale u Božího lidu alespoň v tomto jednom případě ano
vynahradí provinění: to je zajímavý koncept. Mluví se vlastně o kompenzaci: to sice nesouvisí s tématem pokořování, je to na zvláštní rozbor, ale vyplývá z toho, že nějakým způsobem lze trestem „kompenzovat“ provinění.

Nu 24:24: Lodě přijdou od Kitejců a pokoří Ašúra, pokoří Hebera a také on skončí v záhubě.

„klasicky“: násilí, porážka tě pokoří. Bůh tento „nástroj“ často používá

Nu 30:14: Každý slib a každý přísežný závazek k sebepokoření ať potvrdí její muž nebo ať její muž zruší.

existuje možnost udělat závazek, že se budeš sebepokořovat. Zde se mluví o ženách a dívkách.
(ponecháváme stranou, že zde se řeší, že manželky či dívky nebyly v rozhodování o sobě poslední instancí
není tam konkrétně napsáno, pro co se rozhodla, jakým způsobem to sebepokořování chtěla dělat: možná nějaký půst nebo nějaký druh přechodné askeze
nějaké „odejití do kláštera“?⁷. Nebo přechodné opatření v „běžném“ životě: Příští měsíc budu jíst jen každý druhý den, nebudu jíst maso, nebudu pít víno, nebudu se mýt, nebudu mít sex.
pro nás je důležité, že člověk může mít legitimní touhu se na přechodné období přiblížit Bohu. Potlačit své já, hledat Boží tvář. Nebo cítit, že se mnou není něco v pořádku, že mé ego se příliš pozvedá, že jsem příliš suverénní a „odbržděný“ – a rozhodnu se s tím jednat
pokořit se s úmyslem přiblížit se Bohu nebo dostat pod kontrolu své ego je jistě bohulibé. Ale dalším smyslem tohoto místa je zdůraznit, že nežijeme ve vzduchoprázdnu. Že při plánování našeho duchovního života musíme zohledňovat okolí⁸.

POKRAČOVÁNÍ BUDE NÁSLEDOVAT

Egypt jako „inkubátor“ pro izraelský národ: Izraelci odešli do Egypta v počtu do stovky lidí. Po čtyřech stech letech jich odcházelo hodně přes milión. ↩︎
ani v Česku nejsou všechny národnosti rovnocenné, některé se vyvyšují, či jsou pokořovány. Je ale třeba říct, že se to děje v poměrně „soft“ podobě ↩︎
situace byla ještě komplikována tím, že Hospodin zatvrdil faraónovo srdce. Vysvětlení pro to mám, ale bude uvedeno v rozboru Druhé Mojžíšovy ↩︎
SZ = Starý Zákon, NZ = Nový Zákon ↩︎
Židé jistě měli v dějinách ta kritéria dobře promyšlená a definovaná ↩︎
my křesťané otázku sedmého dnes (nyní pomíjím, zda jde o sobotu nebo neděli) podceňujeme (na rozdíl od Židů, kteří ohledně soboty zase „nejdou po podstatě“ (jak ukázal Ježíš). Dodržování dne odpočinku má velkou důležitost. Nyní to přesahuje možnosti této poznámky ↩︎
(bez ohledu na to, co i o klášterech myslíme) umíme si to asi představit jako nějakou formu „odejití do kláštera“, nevdání se: Tati, rozhodla jsem se odejít do kláštera. Mám touhu být „nevěstou Kristovou“ Ani omylem, má dcerko. To pro tebe není. Ty se normálně vdáš a budeš mít děti ↩︎
když se budeš týden postit, bude pro tebe obtížné, abys normálně fungoval ve svých běžných rolích, atd., apod. ↩︎

Vít Šmajstrla

Vit.Smajstrla@bormed.cz